Jdi na obsah Jdi na menu

VZNIK JEZDECKÉHO ODDÍLU PALMA IVANČICE

6. 11. 2007

VZNIK JEZDECKÉHO ODDÍLU PALMA IVANČICE

Co vás přivedlo k této práci,která je tak náročná ?

Především to je láska ke koním a živé přírodě celkově. Už jako malá holka jsem toužila se přihlásit do jezdeckého oddílu, ale doba mi to neumožňovala. Všechny oddíly v okolí se úspěšně likvidovali, a tak mě nezbylo nic jiného než snít o lepších časech.. Roky pomalu plynuly. Mezi tím člověk přicházel k poznání, že bez vzdělání nemá šanci něčeho dosáhnout a tak jsem se rozhodla studovat na Střední zemědělské škole v Třebíči obor chovatel. Byl to nejbližší obor chovu koní s maturitou. Po celou dobu studií jsem byla  aktivní člen jezdeckého oddílu TJ Jiskra Třebíč. Již tam jsem se setkala s provozem a výcvikem jezdců. Po ukončení školy maturitou jsem nastoupila do JZD Ivančice. Praxe byla ovšem velmi vzdálená od koní. ObrazekPo dlouhých 12 letech jsme se s manželem dohodli a koupili našim dětem malého poníka. Potom jsme koupili ještě jednoho, ale stále to nebylo to pravé.

Svět je ale malý a tak jsem se v roce 1990 setkala s kamarádkou, která pracovala v MěDDM. Požádala mě, jestli bych nechtěla vést kroužek o koních. Nemusela mě přemlouvat. Po krátké propagaci jsme měli první schůzku.

 Kolik dětí se tehdy přihlásilo a jaká byla náplň kroužku ?

            Tehdy nám nestačili ani prostory klubovny a tak se stalo, že část dětí seděla v přilehlých místnostech. Ono jich totiž přišlo šedesát pět. Nadšení bylo tak velké, že jsme měli  třikrát do týdne schůzky. Vyprávěli jsme si o koních, přírodě a zvířatech. Po krátkém začátku jsme začali vyjíždět do okolí za koňmi. Nejblíže byly Polánka a Zakřany. Každou sobotu jsme navštívili jednu z uvedených stájí. Tam se děti seznamovaly přímo s koňmi a prácí kolem nich. Nic je neodradilo ani tuhá zima ani stálé dojíždění, ne jednou nám ujel autobus a museli jsme pěšky. Nevadila ani práce kolem koní.

Měli jste připravenou činnost i na prázdniny?

            Ano. Blížil se konec školního roku a my se začali rozhodovat co o prázdninách. Nejlepší by byl tábor, řekli jsme si a začali zařizovat prostory. Na tábor do třech turnusů se přihlásilo devadesát dětí. No, ale stále nám chyběli koně ti naši malí evidentně nestačili. Vzpomněla jsem si na JZD Bořitov, kde kdysi koně půjčovali. Zavolala jsem do uvedeného družstva  a domluvila jsem jednoho koně na náš první tábor. Zde se začaly odvíjet první dny vzniku našeho jezdeckého oddílu. Zařídili jsme přepravu a vyrazili pro „jednoho koně“. Po příjezdu na místo jsem s vedoucím chovu domluvila ještě jednoho.  Obrazek

Tak se stalo, že 6.července 1991 byli do Ivančic přivezeny klisny Palma a Inzicia .Děti nic netušily. Mělo to být překvapení. A také bylo!  Rozzářené oči mluvily za vše.

Máte nějakou příhodu z prvních prázdnin s koňmi?

Jedna se mi vryla do paměti. Obě klisny byli evidentně klidné a poslušné. Každý den se pásli v blízkosti tábora. Odjeli jsme pro oběd a jaké bylo naše překvapení po návratu. Celý tábor byl vzhůru nohama a my stále netušili co se stalo. Až  vedoucí Jirka nám sdělil, že Palma utekla. Nebyl čas se vyptávat jak se to stalo. Zeptali jsme se na směr a vyrazili. Honily se mi hlavou různé myšlenky od těch nejhorších až po ty klidnější. Dorazili jsme od řeky Jihlavy do Řeznovic, kde jsem se dozvěděli další směr.Ten byl Polánka . Koukali jsem po okolí a stále nic. Došli jsem až do Polánky a konečně jsem je uviděla. Dvě děvčata od nás s tábora jí vedou přímo proti mě. Evidentně se mi ulevilo. Na první pohled byla Palma v pořádku. Odvedli jsme ji do tábora a konečně mohli zmapovat co se vlastně stalo.

Při pastvě si šlápla do otěží zpanikařila a začala  běhat po louce u Řeznovic. Přebrodila řeku vběhla na silnici a pokračovala do Polánky. Shodou okolností pracoval na poli zemědělec, uviděl koně bez jezdce na nic nečekal a koně chytil. Hned za ní totiž jeli v autě již zmíněná děvčata. Vystoupili, koně si převzali a jak to bylo už víte. Vše dopadlo dobře a tak po čase jsem tuto příhodu vyprávěla v Bořitově vedoucímu p.Kupsovi . Ten se smál a řekl mi, ať si z toho  nic nedělám, jelikož Palma jim utekla po silnici dvacet kilometrů. Museli pro ní autem. Nám utekla jen šest !

Pokračovali jste po táborech v činnosti?

Samozřejmě. Ta lavina už nešla zastavit. Obě klisny byli domluvené jen na tábory, ale děti se jich nechtěli vzdát. Půjčili jsme si prostory bývalého kravína na Padochovce, zatím do konce prázdnin. Pan Kupsa s tím souhlasil a tak nám zůstali do konce prázdnin. Lavina se ale valila dál. Opět jsme požádali o prodloužení  do konce roku. Všem už ale začínalo být jasné, že do kroužku Koně bez koní se už nevrátíme. Ne, že bychom nebyli součástí domu dětí, ba naopak, začala se vyvíjet úplně jiná činnost.

S velkým nadšením jsme začali upravovat část stáje, okolí a samozřejmě se starali o koně. Uběhla ale krátká doba a najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe.

Ten blesk z čistého nebe mohl rozhodnout o zániku.

29.září 1991(neděle). Jako každý den jsme přišli nakrmit koně. Při pohledu oknem jsme již zjistili, že není něco v pořádku. Jedna klisna nebyla na svém místě. Vešli jsme dovnitř a zjistili, že klisna Inzicie bezmocně leží na chodbě. Ještě žila. Ihned jsme zavolali veterináře. Přijel jak nejrychleji mohl. Zahájil léčbu, ale výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Kolem poledních hodin Inzicie uhynula. Ve stáji zavládl smutek. Padlo několik otázek. Co bude dál? Vrátíme Palmu? Neuběhly celkem ani tři měsíce a už bychom měli skončit? Skutečnost tomu ovšem nasvědčovala. Kdo by nechal další klisnu v podmínkách, kde již uhynul kůň.

Vzhledem k tomu, že mám zootechnickou praxi, nechali jsme provést pitvu. Než ovšem přišel výsledek bylo zapotřebí událost oznámit do ZD Bořitov  panu Kupsovi. Jednoduše se předpokládalo, že ještě týž den Palmu odvezeme. Rozhovor byl stručný a jasný. „Palma musí okamžitě domů“, znělo ve sluchátku. „Ano, ale kdy?“. Slzy se pomaličku tlačily na krajíček. Odpověď zněla: „ Příští týden! Nemám tady místo!“ A zde nastal zlom. Dostali jsme možnost vše vysvětlit. V úterý jsme měli výsledky pitvy, kde se prokázalo, že Inzicie měla ve svých šestnácti letech špatné a slabé srdíčko. Ve středu jsme odjeli do Bořitova . A jaký byl výsledek? Místo, abychom Palmu vrátili jsme se všichni dohodli, že si během jednoho měsíce přijedeme pro další klisnu. Tou klisnou byla Hodina. ObrazekRázem se smutek změnil ve štěstí a usměvavý pan Kupsa řekl, že nám i nadále bude vycházet vstříc.

Po události v měsíci říjnu nám již bylo jasné, že se nevzdáme myšlenky založit jezdecký oddíl při České jezdecké federaci. Koní pomalu přibývalo, ovšem děti také. K našim malým poníkům, Palmě a Hodině přibyli plemenní hřebci Oušor VIII-1 (hucul) a  Peter (pony). V zimních měsících přišla do stáje klisna Mikina. Zaslali jsme přihlášku do ČJF. Každý klub nebo oddíl má nějaký název. My jsme vybrali JO Palma Ivančice. Palma proto, že jde o jméno koně, který s námi překonal velmi těžký začátek.

Překlenul se nový rok Zima byla jak má být a my jsme si mysleli, že máme vše nejhorší za sebou. V únoru jsme stáli před novým závažným problémem. Možná si ještě pamatujete na zprávu z černé kroniky, která zněla „…v jezdeckém oddíle Ivančice byla odcizena klisna Hodina……“.

Opět jako každé ráno jsme přišli krmit koně. To stejné zjištění při pohledu oknem. Jedna klisna nebyla na svém místě ovšem tentokrát Hodina. Zachovali jsme klid a bláhově se domnívali že je jen odvázaná a stojí někde ve stáji. Opatrně jsme otevřeli chodbu, potom stáj  a nevěřili jsme tomu co vidíme lépe řečeno nevidíme. Stáj byla zavřená ze všech stran ale Hodina nikde. Řekla jsem si klid určitě si z nás někdo dělá legraci a klisnu jenom někam schoval. Prošli jsme celou stáj a klisna stále nikde. Až u zadních dveří jsme si všimli, že není něco v pořádku. Na zámku, který byl zevnitř byl zalomený klíč. V tento okamžik jsem nasedla do auta a vše jsem šla oznámit na policii. Tam se nejprve divili že jsou v Ivančicích koně. Přijeli na místo činu  a museli konstatovat že jde opravdu o vlámání s následnou krádeží. V dalších hodinách vše probíhalo jako ve známých detektivních filmech. Přijela kriminálka z Brna i s psovodem. Vše se zašlo vyšetřovat. Našli se i náhodní svědci, kteří v noci viděli „ kovboje“ na koni. Začal se rýsovat směr – Neslovice, Tetčice,… Na policejní stanici ovšem vládl jiný názor  klisnu někdo v noci odporazil kvůli zisku a proto je malá pravděpodobnost jejího najití. Uběhla sobota, neděle a stále nic. Několikrát jsme volali na 158 nové poznatky. Stále nic. V pondělí přijeli dva kriminalisté a vše jsme znovu od vyprávěli snad minutu po minutě. Jednu výhodu jsme ale  měli evidovali jsme si všechny návštěvy. Při kombinaci se směrem úniku se okruh podezřelých značně zmenšil. Nervozita stoupala další problém jak to oznámit v Bořitově co bude dál? Opět ty stejné otázky. Ve stáji vládl smutek.

Pondělí večer. Stále nic Zima. Zítra to budu muset už ohlásit do Bořitova.

„ Haló je tady někdo ?“ ozval se cizí hlas za dveřmi. Dveře se otevřeli a v nich stáli kriminalisté. „ paní Havlátová asi jsme ji našli. Musíte jet s námi do Střelic a identifikovat koně, který odpovídá Vašemu popisu.“

Cesta do Střelic snad byla nekonečná. Cestou jsem byla seznáme s postupem, který proběhne. Auto zastavilo u domu, který jsem znala z dřívějška. První pohled do „stáje“ . Ano, je to ona.   Pohled znamenal úlevu, ale druhý pohled zděšení. Ven totiž vyvedl „pachatel“ vyhublé, špinavé a vyděšené zvíře. Náhle mně přejel mráz po zádech. Nikdy bych nevěřila, že na vlastní uši uslyším tu známou větu. „ ……….. jménem zákona půjdete s námi!“ 

Druhý den jsme si pro Hodinu přijeli a odvezli domů. Všem se ulevilo a já jsem opravdu mohla tuto událost se šťastným koncem oznámit do Bořitova.

Ovšem nepsané pravidlo do třetice na sebe nedalo dlouho čekat.

Bylo nějaké do třetice ?

Ano. Ke každému chovu patří i narození hříbat. My jsme čekali na hříbátko od Palmy. Vše probíhalo  jak má. Klid, pohoda a dobrá nálada to vše ve znamení jara. Pravidelně chodíme do stáje ve 14.00 ale ten den jsme měli nějaké zlé tušení. Vyrazili jsme o hodinu dříve. Obavy se potvrdily. Palma ležela v boxu celá mokrá. První myšlenka toto není normální porod do termínu zbýval ještě jedem měsíc. Nastal boj s časem. Náhoda nám pomohla. Veterináře  jsem potkala v okamžiku, kdy jsem šla přivolat pomoc. Diagnóza zněla předčasný porod – zmetání. V laboratoři nic neprokázali a tak dodnes nevíme proč se to stalo. A zase ty stálé otázky. Co tomu řeknou v Bořitově. Tentokrát jsem odjela osobně vše oznámit. Přivítal mě dobře známý úsměv pana Kupsy a po vyslechnutí mé zprávy mi sdělil  „ ….,nic si z toho nedělej, nám se to stává také“.

A tak byl založen jezdecký oddíl Palma Ivančice

Krušné chvilky střídaly radosti štěstí. Stále se to děje až do dnes.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pro Zuzanu a Sáru

(EHav, 6. 2. 2015 8:40)

Odpověď je jednoduchá NE. Musí se postupovat cíleně a toto lze až po důkladném výcviku.
Pak je ještě důležité, jak sama - např. bez lonže, při výcviku atd.

zuzana a sára 6.2 8:00

(jezdectví, 6. 2. 2015 8:02)

Dobrý den chtěla bych se zeptat : moje dcera umí cvalat a jestli by se tam mohla jezdit sama???

Jezdectví

(Sabina a Dominika, 30. 3. 2014 14:46)

Dobrý den.Chtěli bychom se zeptat,zda vyučujete jízdu na koni i mimo tábory.
Předem děkujeme,
Sabina a Dominika

Re: Jezdectví

(Pro Sabinu a Dominiku, 30. 3. 2014 19:16)

Základní výuku na koni provádíme po celý rok, dle potřeby kterýkoliv den. Napište mi raději na mail e.havlatova@seznam.cz , o co vlastně máte zájem.
Krásný den Havlátová

Re: Re: Jezdectví

(domi a Sába, 31. 3. 2014 13:56)

My by jsme chtěli se naučit jezdit na koni :)
je nám 10 a 11 let tak jestli by to šlo ?
děkujem
Domi a Sába

POco gold mane

(Mac, 28. 11. 2012 19:31)

Dobrý den mám valacha po Poco Gold Mane a slyšela jsem že byl u Vás tak jsem se chtěla zeptat jestli ho ještě máte. Předem děkuji za odpověď

kone

(šárka michalova, 4. 6. 2010 19:30)

ma rada kone

Dobrý den,

(EHav, 11. 8. 2009 9:34)

tak vyprávějte. Rádi si přečteme i Vaše zážitky. Pro příspěvěk můžete použít i e-mail. (E.Havlatova@seznam.cz)

Dobrý večer

(Marta, 10. 8. 2009 22:41)

Mám lepší zážitky.

domas

(dominik, 5. 11. 2008 20:59)

máte fakt good stranky

hmmm souhlasim

(saba, 31. 1. 2008 19:52)

souhlasim s luckou......

to čučím

(lucík, 2. 12. 2007 10:00)

teda paní havlátová jak vy¨dovedete vyprávět to je fakt krásný, až mě to dohnalo k slzám